pátek – 28. květen 2010

Porto
  • plnění plánu:
    koupel ve vodopádech ANO
    prasata ANO
  • dnes kempujeme legálně

Dobrá zpráva: z noclehu nás zase nikdo nevyhodil a to je naproti farma. Možná to s tím zákazem spaní venku není tak ostré. Celonoční rosa z předchozí noci nebyla náhoda, na nebi ani mráček, ale spacáky jsou mokré a slizké. A tak to tady asi bude pořád. Jedeme do Porto a uzounká cestička se táhne po úbočích prudkých skal. Nalevo skála kolmo vzhůru, napravo kolmo dolů. Na kraji cesty jen nízká kamenná zídka a v prudkých zatáčkách je většinou rozbořená. Dole jsou stromy, takže žádné vraky nevidím, ale podle mě jich tam pár bude. Tam kde zídka chybí, jsou do krajnice zasazené špičaté kameny. Ze všeho nejvíc mi to připomíná střepy zalité v betonu na zdech kolem léčeben pro zvlášť nebezpečné devianty. Kdybychom se někde v zatáčce otřeli o zídku, tak se kromě škrábanců nic moc neděje, najet na ty placáky trčící kolmo vzhůru, tak máme pneumatiky rozpárané jedna dvě. Po cestě na Porto mám já i Roman spoustu dobrých nápadů, jen Sáťa nic. Ovšem jeho chvíle se blíží!

Sjíždíme ze skal dolů do Porta a obědváme na pláži. Podle průvodce tu mají být jedny z nejhezčích pláží na celé Korsice, v reálu je to hnus fialovej kamenitej a moře je plné nějakého bordelu. Buď jsme někde jinde, nebo průvodce kecá. Obědváme vepřovou konzervu a evidentně je to jedna z těch méně masitých. Následuje exkurze po Portu, řídíme se průvodcem, vyhýbáme se věži (kde si účtují nesmyslné vstupné) a místo toho jdeme na blízký útes. Rozhled skoro stejný a zdarma. Po poledni už pokračujeme na východ zpět do vnitrozemí do městečka Evisa. Hlavní program pro dnešek jsou vodopády D’aitone. Kousek za Evisou se napojujeme na turistickou značku a začíná náš první terénní výšlap. Ze začátku to nevypadá na nějakej zázrak a prvních pár potůčků, které přeskakujeme bez rozběhu, mě trochu znervózní, ale samotné vodopády předčí očekávání. Sluníme se na kamenných deskách, kolem hučí voda a pod náma skalní jezírko. Voda je studená jak psí čumák, ale i tak se koupeme. Prohlídka vodopádů se protahuje, představa rozpáleného auta v Evise nás neláká.

Z Evisy pokračujeme lesem na Corte a hledáme nocleh. Po pár kilometrech narážíme na pěkné místo, ovšem po 20ti vteřinové prohlídce ubytovacích možností plácku jsem i s Romanem zahnán na ústup do auta stádečkem divokých prasat. Z bezpečí auta pak pozorujeme jak se k nám sbíhají z okolních svahů další prasata všech velikostí a barev. Celkový počet zúčastněných: my tři, selata v počtu 12 ks + rodiče (statná svině a táta prasák). Poučení pro příště – prasata jsou tady fest rychlá a mají rozvětvené rodiny. I s plně naloženou oktávkou kombi to pěkně zamává, když se o ni začne drbat divoká svině.

Vepřové nás vyhnalo do exilu nad hranici lesa do sedla Col de Vergil. Teplota po příjezdu je 12 °C, později výrazně méně. V sedle je ohraničený plácek a označený symbolem povolené kempování – nepřeškrtnutý stan. S dobrým pocitem, že dnes nebudeme porušovat žádný místní zákon, stavíme poprvé na Korsice stan, pijeme víno a celé to zakončujeme dietní mňamkou z konzervy.

koordináty noclehu:
42°17’25.00″S
8°52’39.96″V
1474 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář