čtvrtek – 27. květen 2010

Calvi
  • armádu tu berou vážně
  • tady už se kalit nebude…
  • dlouhá noc s místní žábou

Nikdo nás z noclehárny nevyhodil – to je dobrá zpráva. Horší je, že i když v noci nepršelo, stejně máme spacáky festovně promoklé. Rosa tady padá celou noc. Už od rána to pěkně peče a tak rychle balíme a jedeme dál směr Calvi. Pokračujeme napříč ostrovem na západní pobřeží a ve městě Algajola se poprvé na Korsice koupeme v moři – teda všichni kromě mě… pláž je krásná, moře teplé, ale představa, že v tom teple budu po koupání pokračovat v cestě ubleptaný od soli mě neláká. Sprchy na pobřeží zatím do Algajoly nedorazily… škoda. Na pláži vytahujeme frisbee a už po deseti minutách je jasné, že si tuhle hračku můžu připsat k dlouhému seznamu sportů, ve kterých žádného zásadního výsledku nedosáhnu. Ale třeba to bylo tím rozpáleným pískem…

Přesunujeme se do Calvi – přístavní město s  volně přístupným areálem vojenské pevnosti. Ta už je dnes běžnou součástí města a je obydlená. Program je jasný: prohlídka místní pevnosti, prohlídka místních i zámořských žen a nakonec maxi zmrzlina. Co si přát víc?

Součástí prohlídky je i výcvik vojáků. Nejde o žádnou atrakci pro turisty, jsou pěkně v plné polní a slaňují z hradeb. Vůbec jim to v tom teple nezávidím. Přejíždíme kousek nad Calvi ke kapli Notre Dame de la Sierra. Kaple samotná není žádnej zázrak, ale skály kolem dokola to bohatě vynahrazují – rozlámané kamenné plotny a na nich velké erozí provrtané kameny. Teplota pomalu klesá a výhled na Calvi pod námi a moře kolem dokola kazí jenom další vojenská jednotka, která zabrala okolí kaple. Tihle ale nikam neslaňují, vypadá to spíš na výcvik odstřelovačů. Dalekohledy mají namířené k pevnosti dole v Calvi a není to příjemný pohled – ty dalekohledy jsou připevněné na puškách. Nevšiml jsem si jestli opravdu stříleli, ale i tak.. no, možná jenom očumovali turistky opalující se na schodech pevnosti.

Serpentiny nad útesy nás vedou na jih a hledáme vesnici Argentella, u které mají být podle průvodce pozůstatky opuštěných sléváren. Nikde se ale nepíše jak je ten areál starý a tak moc nevíme co čekat. Z vesnice Argentella se vyklubala obydlená zatáčka uprostřed ničeho – a to doslova. Celkem ji tvoří tak pět domů a do budoucna je to poučení, že velikost nápisu v mapě nemá se skutečnou velikostí sídla nic společného. Kousek nad “vesnicí” jsou v lese opuštěné tovární haly z červených cihel. Odhadujeme stáří budov na zhruba 100 let a příroda už tady udělala svoje. Dál po cestě má být podle průvodce vstup do dolů, ale zasypanej je tak dobře, že jsme ho nenašli. Místo toho zde nacházíme velkou přehradu s překvapivě zachovalou vysokou hrází z cihel. Datum výroby tipuju někdy k začátku 19. století a zatím drží. Až se začne rozpadat, stejně jako hlavní hala slévárny, bude se těch 15 obyvatel Argentelly hodně divit. Kousek od hráze je pěkné místo na spaní, ale bohužel se k němu nedá dojet autem. Vracíme se k autu a potkáváme skupinku bratia Slováků. Jsou ubytovaní v blízkém kempu a hledají restauraci, která má být někde poblíž. Bereme dva kousky do auta a pomáháme hledat. Během cesty se vyptávají na naše plány, kde jsme ubytovaní atd… Když jim popisujeme plán našeho neorganizovaného pobytu na ostrově, tak jen zírají. Loučíme se u hospody a pokračujeme dál na jih. Se spaním to začíná vypadat blbě – na jedné straně cesty jsou útesy a moře, na druhé neprostupný les a skály. Sjíždíme ze skal do delty řeky Ruisseau de Marsolina a po dlouhém hledání nakonec parkujeme na plácku hned u říčky vedle mostu. Místo nic moc, ale už máme hledání plné zuby. Žáby kvákají jak protržený…

koordináty noclehu:
42°24’47.99″S
8°41’24.57″V
13 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář