neděle – 6. červen 2010

Tollare - Cap Corse
  • místní kuchyně jen pro odvážné
  • změna plánu v tropické výhni
  • romantický večer v rybářské vesničce na dálném severu

Na neděli máme na programu oddech, přesun podél východního pobřeží do Bastie a pak dál na severní poloostrov. Žádný pěší výlet v plánu není. Ráno mizíme z odpočívadla a klesáme dál k moři. Východní pobřeží Korsiky celkem nuda. Je to jediná rovinatá část ostrova, takže hotely, priváty, pláže… Na mapě to vypadá jako několik samostatných měst spojených pobřežní silnicí, ale ve skutečnosti je pobřeží souvisle osídleno, vesnice splývají a kde nejsou domy, je pole. Všechno je pochopitelně oplocené. Hledat tady místo na spaní by bylo zbytečné, museli bychom zajet hluboko do západ zpět do vnitrozemí. Plánujeme dojet až nad Bastii a pak se uvidí. Po cestě se zastavujeme v San Nicollu a koupeme se v moři. Teplota vody je po předchozích zkušenostech s horskými potoky až nepříjemně vysoká. Je to jak obrovská vana teplé vody. Písečná pláž, pozvolné písečné dno, průzračná voda a to nejlepší na závěr – sprchy hned u pláže. Bohužel na obloze není ani mráček a na pláži se nedá vydržet. Být trochu zataženo, tak se tady cachtám až do večera.

Jedeme dál, po necelých dvou týdnech jsme znovu v Bastii, ale ani nezastavujeme a pokračujeme dál na sever. Je neděle, obchody jsou zavřené a z našich dvou bedýnek, kdysi plných proviantu, jsou jen zbytky. Je na čase vyzkoušet místní restaurace. Kousek nad Bastií zastavujeme a na hodinu přestáváme být turisty z východního bloku zásobenými konzervami s lunchmeatem a vločkami. Vybíráme restauraci na útesu s výhledem na moře… idylka. Očekávané komplikace na sebe nedají dlouho čekat. Číšník se sice tváří, že anglicky umí, ale překlad menu ve francouzštině se zvrhne v obvyklou lingvistickou frašku. Sáťa s Romanem by rádi grilovanou rybu, jenže ani s číšníkovou pomocí si podle mě nejsou do poslední chvíle jistí, co na talíři nakonec najdou. Číšník ukazuje na jednu část jídelního lístku a sebejistě tvrdí, že tohle všechno jsou “fish”. Shodu okolností si kolegové opravdu vybrali rybu. Až později se slovníkem zjišťujeme, že dle číšníka patří do kategorie “fish” cokoliv z moře. Stačilo zabodnout prst do jídelníčku jen o řádek výš a donesl by nám “fish” v podobě nějaké chapadlovitě-škebloidní mořské potvory co má víc očí než celá Addamsova rodina. Debatu, zda objednaný pokrm obsahuje hodně kostí, nemá ani smysl popisovat. Pokud místní tvrdí, že umí anglicky, tak to většinou znamená, že na libovolnou otázku odpoví “yes” a pak už se jen usmívají a krčí rameny. Nechci nic riskovat a objednávám si salátovou mísu.

Odpoledne už jedeme po pobřeží severního cípu Korsiky. Horko venku je vražedné. Ještě ráno jsme uvažovali, že někde na severu přespíme a v pondělí vyrazíme na výšlap po útesech. Teď už to vidíme jinak. Trek podél moře po planině bez stromů je v takovém počasí zhovadilost. Je to škoda, krajina kolem je úplně jiná než předchozí dny a výlet by stál za to. Jdeme aspoň na procházku k troskám větrného mlýna na útesu a je rozhodnuto. V tomhle se delší výpad podniknout nedá. Jenže je teprve neděle a trajekt jede až v úterý. Do Bastie jsou to max. dvě hodiny a na cestu do hor, kde by bylo chladněji je jeden den málo.

A za této kritické situace přichází Sáťa se svou druhou zásadní myšlenkou korsické dovolené. Navrhuje dojet až kam to půjde na severní konec poloostrova, přespat tam, v pondělí ráno se vrátit do Bastie, přebůkovat jízdenku na pondělí a jet domů. Souhlasíme. Je to tady pěkné, ale horko je ubíjející a není nutné nás přemlouvat. Sáťa ještě zkouší prosadit, že bychom ten ušetřený den mohli na cestě zpátky využít k výletu v Italských nebo Rakouských Alpách, ale tuhle část jsme s Romanem zavrhli. Moc se nám nelíbí představa, že večer někde v Alpách hledáme u dálnice místo na spaní. Je rozhodnuto – zkracujeme dovolenou o den a domů jedeme bez přestávky. Jediné slabé místo plánu je změna jízdenky na trajekt. Roman našel v podmínkách přepravní společnosti větu, že jízdenky se nedají přesouvat. Ale snad to nějak půjde. Teď to stejně nemůže vyřešit a tak jedeme na dál na sever.

Teprve tady na severu poznáváme skutečnou divokou Korsiku. Míjíme malé vesničky postavené z černého kamene zařezané v prudkých svazích. Silnice jsou v bídném stavu a orientace podle mapy je pořád těžší. Odbočky jsou skoro neznatelné a tam, kde má být podle mapy větší cesta, je jen úzká skoropolňačka plná děr. A hlavně tu nejsou žádné ploty a ostnaté dráty. Večer se dostáváme až k moři do miniaturní rybářské vesničky. Vypadá to tady možná stejně jak před sto lety. Je to nejodlehlejší část ostrova jakou jsme zatím viděli. Na pobřeží parkuje pár dobrodruhů, kteří sem taky našli cestu. Nikdo po nás nic nechce, nikomu nevadíme. Jediná moderní civilizace jsou větrné elektrárny na horizontu a nezbytný satelit na každém z těch středověkých domků. Kilometry z předchozího dne se začínají ozývat a vyčerpaní dnešním původně odpočinkovým dnem, usínáme jen pár metrů od moře.

koordináty noclehu:
43°0’25.25″S
9°23’17.53″V
1 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář