sobota – 5. červen 2010

Bavella
  • přehnaný optimismus u kříže
  • stále vzhůru přes hory, doly a ještěrky
  • dvouokruhoví stachanovci

Za celou dobu na Korsice jsem se nevyspal tak dobře jako dnes v noci – žádné „nó kempink“ po ránu, příjemný chládek. Pokračujeme směr Zonza a pak do sedla Col de Bavella (1218 m.n.m.). Na to, že jsme výš než kilometr, je tu dost teplo. Kolem dokola jsou skalní věže jak z pohlednice. Ostatně, díky jedné z pohlednic v Bonifaciu jsme sem přijeli. Po krátkém hledání se chytáme správné značky a lezeme nahoru. Výstup je namáhavý a teplota roste. Asi po hodině se dostáváme ke kříži na jednom z nižších vrcholů. Je odsud pěkný výhled na sedlo a cítíme se jako správní borci. Až budeme za pár hodin festovně vyplivnutí o velký kus dál a o hodně metrů výš, bude nám dobytí “kopečku s křížem“ připadat jako vtip. Od kříže se totiž napojujeme na další značku a následuje několikahodinová cesta nahoru, pak dolů, ale hlavně nahoru. Stoupáme do cca 1700 m.n.m. a krajina kolem je nepopsatelná – štíhlé skalní věže, strže, v dálce moře… Cesta zpět vede po úbočí hřebenu a je to !mnohem! delší štreka, než jsme čekali. Zákeřné je, že nejdřív musíme sestoupit hluboko do údolí. Proč? Asi abychom si pak mohli pořádně užít závěr výšlapu, kdy se zase škrábeme prudkým svahem do sedla. Na parkoviště se vracíme v 7 večer a máme toho tak akorát dost. Nejdelší pochod co jsme tu zatím podnikli, zítra to bude chtít flákací den. Až podle mapy na parkovišti zjišťujeme, že jsme si jako správní úderníci spojili dva turistické okruhy dohromady. Jak už jsem psal dřív – jsme prostě dobří… ale příště už nemusíme být až tak dobří.

Zoologická vsuvka II. Vedle komárů v kempu Asciaghju a prasat na místech, kde bychom rádi přespali, je nejrozšířenější zviřátko na Korsice ještěrka. Všiml jsme si toho už na výšlapu údolím řeky Le Tevignano nad Corte, ale s tím dnešním nadělením se to nedá vůbec srovnat. Ještěrky jsou všude. Žádnou jsem nezašlápl jen díky tomu, že jsou rychlé jak blesk. Já už jsem se na zpáteční cestě plazil jak krysa a neměl jsem vůbec sílu se jim vyhýbat. Nejběžnější provedení je hnědá nebo žlutá, velikost od pěti do třiceti centimetrů.

Pomalu se stmívá a my hledáme kde se vykoupat. Je pravda, že jsme na čundru a hygiena není až tak zásadní věc, ale zrovna dneska to teda neplatí. Na obzoru je moře, jenže je příliš daleko a nám musí stačit potok. Podle mapy jich tu má být spousta, ale jak tak sjíždíme ze sedla, míjíme jenom ty vyschlé. To mi připomíná, že nám taky dochází voda. Pak máme štěstí a cesta křižuje větší říčku. Voda v tůni je ledová, ale to už nás nerozhází. Problém s vodou řeší studánka u cesty o kousek dál. U ní potkáváme skupinu divokých prasat. Nejdřív jen pár, ale pak se jich po cestě blíží čím dál víc a těch několik málo aut co nás míjí během nabírání vody musí taky zastavit. Jsou to většinou turisti a všichni fotíme. Prasat je nakonec víc než 20, jsou to většinou malá selátka tak akorát do kapsy a jsou hodně zvědavá. Jedno se nám dokonce snaží nacpat do auta. Sice už nám dochází zásoby jídla, ale nakonec (po krátké úvaze nad tím jaké a kolik máme koření), žádného dalšího pasažéra nebereme. Přece jenom nás vepřové na cukru ochucené kávou moc neláká. S noclehem je to horší. Cesta vede po úbočí hlubokého údolí, silnice je z jedné strany zařezaná do skály a na té druhé je prudký svah dolů. Pokračujeme dál směrem k moři, údolí se rozšiřuje a pro dnešek to balíme na odpočívadle u řeky Solenzara. Nic moc místo, ale je nám jasné, že když sjedeme ještě níž, tak vjedeme zase mezi ploty a ostnatý drát.

koordináty noclehu:
41°50’6.90″S
9°19’9.24″V
127 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář