pátek – 4. červen 2010

jezero Ospedale
  • komáři jsou podlá verbež
  • útěk do hor
  • někdo se ztratil
  • na trávě ano…

Zatím nejdražší noc na Korsice a není to poznat. Sáťa se komárům vzdal a spal, já s Romanem jsme celou noc statečně bojovali. Výsledek obou strategií je rozpačitý. Sáťa je vyspaný a požraný, my jsem pokousaní míň, ale o nějakém vyspání se vůbec nedá mluvit. Sprcha, snídaně a rychle pryč. Tepla už máme plné zuby, na další dva dny plánujeme návrat do hor. Jedeme na Porto Vechio, pleníme supermarket a stoupáme do vnitrozemí k městečku L’Ospendale. Za ním potkáváme bandu místních sekáčů trávy. Chápete to? Uprostřed lesa sekají trávu mezi stromy… Parkujeme a dál pokračujeme po značce krásným borovým lesem. Cíl je na vrcholu Punta di a Vaca Morta (1314 m.n.m.). V sedle pod vrcholem potkáváme první Čechy od kamioňáka Jiřího z trajektu. Máme před Sáťou trochu náskok, pokračujeme vzhůru a lezeme po skalách kolem cesty na hlavní vrchol. Sáťa nikde v dohledu, ale utěšujeme se tím, že se zase potkáme v sedle. A potkat bychom se měli, protože Sáťa nese chleba. Vracíme se pod vrchol a Sáťa tam není. Nevíme jestli šel za námi nahoru a tak sedíme a čekáme odkud se vynoří. Po půl hodině už máme docela hlad a začínáme uvažovat, že tu šunku, kterou neseme my, sníme i bez chleba. Voláme, hledáme, ale Sáťa nikde. Snažíme se do hledání zapojit i místní turisty, ale jazyková bariéra je neprostupná. Dokonce ani skupina učitelek se školním výletem, který mezitím do sedla dorazil, to v angličtině nedávají. Hlouček učitelek nám po dotazu na angličtinu jednu svou prý “English Compatible“ členku předhodí (jako když stádo zeber vypudí tu nejslabší, aby se lev nažral a stádo zůstalo celé), ale po naší velmi stručné a gramaticky nezáludné otázce jen kývne hlavou a plynule odpovídá – jenže ve francouzštině! Divný kraj…

Nakonec se do sedla vrací i Sáťa s chlebem, minuli jsme se po cestě na hlavní vrchol. Hostina může začít. Během jídla probíhá živá filozofická debata o smyslu slovního spojení “ztratit se“. S Romanem prosazuju názor, že ztratit se může vždy a pouze jednotlivec od skupiny a v tomto případě, že jsme tou většinou my dva. Sáťa to tak překvapivě nevidí. Zcela mylně pochopil situaci tak, že jsme se ztratili my, že to byl on, kdo šel správnou cestou a tak podobně. Protestuje proti naší verzi, ale to je tak všechno, co s tím může dělat. Po návratu k autu hledáme koupání a nocleh. To první vyřešíme v blízké přehradě, nad kterou se nejdřív možná dvě hodiny bavíme prolézáním úžasných skalních měst. Kempujeme pár kilometrů za přehradou a tentokrát nejde o žádné asfaltové ležení za autem. Je to krásný travnatý plácek na kraji lesní cesty. Podle mě zatím nejlepší místo na spaní vůbec.

koordináty noclehu:
41°44’31.40″S
9°12’15.21″V
940 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář