čtvrtek – 3. červen 2010

Bonifacio
  • co všechno můžete zažít v Bonifaciu, když umíte francouzsky
  • korsické bludičky
  • kemp U Komára

Nocleh na silnici jsme přežili. Už po pár minutách od probuzení se mi daří vstát a kdyby byla odvaha, zvládl bych bez zlomené páteře možná i dřep. Po snídani míříme směr Bonifacio. Krajina se zase mění. Pastviny jsou pryč a nastupuje kamenitá pustina kombinovaná s plochami nízkých keřů a kleče. Jsme téměř na úrovni moře, brány a ploty zmizely. Ani Korsičanům nestálo za to tuhle pustinu zabírat. Stejně by to bylo zbytečné – kaktusy kolem cest fungují líp než ostnatý drát. Kromě chybějících plotů je špatně ještě něco… jedeme po rovné cestě, rovné jak pravítko. Po té desetidenní klikatici je to nezvyk. Do Bonifacia přijíždíme kolem 10 dopoledne a venku už pěkně připaluje. Parkujeme a jdeme na prohlídku města.

Bonifacio zachraňuje pověst korsických měst a vypadá přesně tak jako na prospektech: historické centrum na podemletých útesech nad mořem, úzké křivolaké uličky, jen přiměřeně kýčovité suvenýry, okružní jízda po pevnosti a hradbách na útesech. Po nevábném Corte a turisty přecpaném Ajacciu je to příjemná změna. Je mi jasné, že nová část Bonifacia je úplně stejná, ale centrum plní očekávání. Poučeni z minula se při konverzaci v angličtině zaměřujeme na mladší ročníky. Ale i tak – žádná sláva. Co se tady ty děcka ve škole vlastně učí? Ve stánku se suvenýry navazujeme kontakt s domorodkyní a lámanou angličtinou nám odpovídá, že jedny lákavé vodopády z pohlednice jsme už dávno minuli… škoda. Zatímco se s Romanem bavíme holkou od suvenýrů, a tak nějak to funguje, vstupuje na scénu Sáťa a suverénním „bonžůr“ opět vyvolává falešné zdání znalosti francouzštiny. Není chyba prodavačky, že ho nezařadila do naší grupy a jejich poněkud jednostranná debata o ceně suvenýrů už pokračuje ve francouzštině. Necháváme Sáťu svému osudu a mizíme pryč.

Zoologická vsuvka I. – V centru potkáváme několik exemplářů tzv. Chlapolapky Bonifacijské. Postávají před restauracemi a usmívají se na všechny kolem. Jejich úkolem je, pokud to nejsou místní pracovnice v oboru osobních služeb, zaujmout turisty a nalákat je dovnitř na jídlo. V našem případě jsou úspěšné přesně na 50% – zaujaly, ale nenalákaly. Jako živočišný druh bych je zařadil někam mezi vzdálené příbuzné močálových bludiček. Na rozdíl od nich své oběti ale nevedou do záhuby v bažině a nechtějí jejich duši – tentokrát jde čistě o prachy. Je to pravděpodobně endemit žijící pouze na území nevelkého biotopu historického centra. Vyskytuje se v mnoha provedeních: věk 18-25 let, vlasy různé, sukně spíš kratší. Delší studium nebylo možné z důvodu časově omezeného parkovacího lístku.

Jedeme hledat kemp. Ušetřili jsme za restauraci a chceme si jednou užít večer na pláži a klidnou noc. Je to zásadní přelom. Až doteď jsme korsickou ekonomiku podporovali téměř výhradně nákupem chleba. Kemp vypadá dobře – teplé sprchy, záchody, na pláž je to 10 minut. Večer se koupeme a popíjíme na útesech… pohoda. Je teplo a stan necháváme v kufru. Zhruba v 11 večer začíná první útok komárů a bez přerušení pokračuje celou noc. Kvůli teplu se ve spacáku nedá vydržet, ale každou vyčuhující část těla zase ochutnávají komáři. Kolem 3 ráno uvažujeme já s Romanem, nevyspaní a naštvaní a zoufalí, jestli přece jenom nepostavit stan a nebo jít spát do auta. Mezitím Sáťa chrní jak nemluvně… nechápu. A za tohle jsme ještě platili!

koordináty noclehu:
41°32’52.81″S
9°17’57.33″V
20 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář