sobota – 29. květen 2010

nad Col de Vergio
  • tak nic, zase načerno
  • první vrchol dobyt – malý, ale je tam!
  • zpátky u řeky Le Golo

Nad ránem nás místní aktivista (pravděpodobně majitel hotelu v Evise) budí mezinárodním pozdravem „nó kempink“ a klepe nám na stan. Do toho huláká něco o hotelu v Evise. Jestli tohle má být oficiální pozvání do hotelu, tak se nedivím, že musí nahánět turisty po kopcích. Marně ukazuju na značku povoleného kempování… Stejně tak prudí vedle parkující germány v karavanech. Nakonec to vzdá, nasedá do auta a mizí pryč. Jdu prozkoumat tu záhadnou cedulku se stanem. Až z blízka je vidět, že ten stan byl kdysi přeškrtnutý, ale z čáry už zbyla jen vybledlá skvrna. No… co už teď s tím. Vaříme snídani a stejně jako Němci rady rozčíleného hoteliéra ignorujeme a nikam nejedeme. Před námi je cesta do Corte, ale my nespěcháme a vyrážíme ze sedla na blízký vrchol Pointe de Criche (2053). Z dálky vypadají skály neprůchodně, ale nějak to snad půjde.

Ve 2/3 výstupu piknikujem na trávě u jezírka (no.. spíš taková větší kaluž) a dělíme se na dvě skupiny. Já s Romanem zkoušíme zdolat vrchol, Sáťa plánuje okružní jízdu po skalách kolem. Vrchol je nakonec téměř zdolán, zůstali jsme jen pár metrů pod špičkou a rozhled na všechny strany je úžasný. Jsou vidět vrcholy centrálního hřebenu a všechny jsou pod sněhem. My jsme po cestě nahoru potkali jen pár posledních zbytků sněhu, ale tam v dálce je ho plno. Vracíme se dolů ke kaluži a čekáme na Sáťu. Místo přímo vyzařuje lenost… ležíme a dřímáme… Po návratu k autu jedeme dál směr Corte. Silnice vede hlubokými kaňony a bez fotek je popis zbytečný. Sjíždíme do městečka Calacuccia, kde se nám daří nakoupit chleba – to je dobře, protože veškeré místní pečivo je takové vekovité nic, mizí přímo před očima a naše zásoby z Calvi už byly skoro pryč. Jinak kupovat něco přes víkend je docela problém, velké obchody jsou zavřené. Po cestě míjíme přehradu, ale okružní jízda kolem dokola nám jen potvrzuje smutnou pravdu – oplocené je všechno. Koupání ani nocleh tady nepadá v úvahu. Nakonec parkujeme až u městečka Ponte Castirlla. Místo na spaní jen kousek od cesty, ale vidět na nás není a k řece je to jen pár metrů. Ideální místo. Teprve podle mapy zjišťujeme, že jsem opět u řeky Le Golo, zhruba 20 km o místa kde jsem spali první noc.

A teď dvě zásadní informace: Sáťa má dobrý nápad a výsledkem je vynález improvizovaného držátka na pokličku od ešusu. Jestli je to jednorázový mentální záškub, nebo budou dobré nápady pokračovat, ukážou příští dny. Zprávy z domova – nejlepší diskutér v Česku s posláním od vyšší bytosti a majitel sexi mozku jde od válu!!! Rychle další flašku vína a slavíme.

koordináty noclehu:
42°22’50.36″S
9°9’0.84″V
328 m.n.m.
větší mapa

Napsat komentář