Národní park Nam Nao

Listopad 28th, 2009

Protože už jsme dlouho nebyli někde v přírodě, rozhodli jsme se to napravit v národním parku Nam Nao, který se přímo nabízel: za prvé je po cestě na sever a za druhé je snadno dostupný.

Nam Nao, tak jako dalších jiných podobných parků v zemi, slibuje nevšední zážitky v džungli s pozorováním rozmanitého rostlinstva a zvěrstva. Aby jste měli nějakou představu, jak to v takovém parku chodí: většina národních parků jsou tak trochu stranou od ostatních památek zaměřených např. na historii apod. Pokud máte štěstí, vede skrz park „normální“ silnice, kde vás na vhodném místě vyloží autobus a zbytek případně dojdete pěšky nebo si najmete taxi. V některých národních parcích se ale bez vlastního vozidla neobejdete. Při vjezdu na území parku se vybírá určitý poplatek. My, jako pěšáci platíme v přepočtu 100 Kč/os. Na území parku se nachází navštěvnické středisko, kde můžete získat kopírovaný náčrtek mapy s nějakýma trekama. Často nechybí expozice o historii parku, květeně, zvířatech apod., často doplněných nějakýma těma vycpaninama či různýma podivnýma tvorama naložených ve skle. Tomuto oddělení se raději vyhýbáme velkým obloukem. V každém parku je možnost zakempovat ve vlastním nebo zapůjčeném stanu, případně jsou k dispozici bungalovy. Většina tras vychází odtud a zase se sem vrací, případně další zajímavosti jsou přístupné v různé vzdálenosti od silnice křižující park. Další takovou věcí, s kterou se musí návštěvník smířit je s tím, že za celou dobu pobytu v parku nemusí vidět ani jednoho savce. Je to celkem logické, těžko se budou zvířata shromažďovat někde poblíž zvídavých turistů, pokud se tedy nejedná o Makaky, kteří jsou na přítomnost člověka navyklí. Ostatní zvířata jsou celkem plachá, ať už se jedná o slony, tygry nebo medvědy. Největším štěstím tak většinou bývá, když se podaří zahlédnout alespoň slona.

V parku Nam Nao většina stezek nebyla delší než 5 km a za dva dny jsme je stihli projít všechny. Trasy džunglí vedou po starých sloních stezkách a my jsme měli možnost se o tom přesvědčit na vlastní oči a nosy. Ne neviděli jsme žádné ušáky, ale po jejich nočním krmení byla na trasách dočista spoušť. Přes cestu byly zpolámané a oholené bambusové stromy, tu a tam nějaký ten koblih, dokonce jsme v jednom místě v dáli uslyšeli praskot lámajících se větví následované mohutným zatroubením. V tu chvíli jsme si uvědomili, že je možná lepší takového slona nepotkat, protože je jisté, kdo z nás by musel skočit do hustého porostu, a slon by to určitě nebyl. Nakonec jsme se tedy spokojili alespoň s těmito stopami sloní přítomnosti.

Jo, a komu někdy připadá velmi otravné noční cvrlikání nebo kuňkání, např, v létě pod stanem atak, ať si schválně zkusí přespat v džungli. Takovej kravál jste nezažili.

Jelikož nám foťáček památníček tropí neplechu, bude to protentokrát (a možná napořád) s fotkami trochu slabší. Proto ještě přidáme pár fotek z přestupní stanice Khon Kaen, kde se nachází velká devítipatrová pagoda, kterou se podařilo, za pomoci dotací ze zahraničí, dokončit v roce 1997.

Památky na staré Khméry

Listopad 27th, 2009

Khmerská říše byla jedna z největších říší Jihovýchodní Asie, která se nacházela na území dnešní Kambodže. Ve své době říše vládla i nad územím Laosu, Thajska a Vietnamu. Bylo zde vystavěno více jak 900 buddhistických chrámů. Asi nejvýznamnější památkou na Khmerskou říši je bezesporu Angkor, který se nachází v dnešní Kambodži, ale i v Thajsku lze nalézt odkazy na tuto slavnou říši.

Khao Phanom Rung se nachází nedaleko Surinu. Je umístěn na vrcholu vyhaslé sopky. Dnes je tato svatyně po sedmnácti letech pečlivé a namáhavé práce restaurátorů největší a nejzachovalejší kmérskou pamětihodností v Thajsku. K hlavnímu chrámu vede 200 metrů dlouhá dlážděná ulice zakončená několika stupni se schody, kterak tomuto místu dodává na velikosti, byť rozlohou zaujímá celkem malou oblast.

O 100 km na severovýchod se náchází Phimai. Památka představuje jeden z nejhezčích příkladů klasického khmerského stylu mimo území Kambodže. Narozdíl od Khao Phanom Rung nestojí bokem, ale je přímo umístěna do středu města.  Obdélníkové obvodové stěny mají rozměry 565×1030 metrů a jsou obehnány vodním příkopem. Hlavní věž v centru je bohatě zdobena hinduistickými a Mahyan Buddhistickými prvky a je vysoká 28 metrů.

Surin – město, které patří slonům

Listopad 23rd, 2009

Pokud chcete v Thajsku vidět co nejvíc slonů pěkně pohromadě, musíte se vypravit do Surinu, nejlépe pak třetí týden v listopadu, kdy se koná každoroční festival, kam se sjíždí manhůti (cvičitelé slonů) z blízkého i dalekého okolí. Jedná se samozřejmě o slony domestikované, někteří z nich se stále používají na práci, jiní slouží k pobavení turistů, další se pak využívají při různých slavnostech a ceremoniálech.
První chobotnatce jsme potkali už před vlakovým nádražím. Dále pak během dne se to slony ve městě doslova hemžilo. Jako první věc si musí každý člověk (a nejenom turista) zkusit slona nakrmit. Za 10 korun dostanete pytlík s dobrůtkama a než stačíte vložit do něj ruku, slon už tam dávno rejdí chobotem. A to nejen to, takový chytrý slon vám nejen ten pytlík podá ale potom i sám vyinkasuje poplatek a chobotem ho podá majiteli.

Další den nás na místním stadionu čekal festivalový program. Od 8 hodin jsme netrpělivě čekali na svých místech, až show začne. Celý program trval 2 a půl hodiny a sestával z 6 částí. Během nich se na ploše stadionu vystřídalo bezmála na 200 slonů, několik stovek tanečnic a tanečníků, koně atd. K vidění byl sloní fotbal, ukázka z bitvy, taneční vystoupení, sportovní disciplíny a jiné.

Park Khao Yai

Listopad 21st, 2009

Pokud chcete v Thajsku vidět zvířata ve svém přirozeném prostředí, jedinou možností je navštívit jeden z několika národních parků, kterých je dnes více jak 50.

My jsme si vybrali ten nejstarší, navíc je po cestě do Surinu, kam jsme měli dále namířeno. Park se rozkládá na ploše větší než 2000 km čtverečních a vyskytují se tu sloni, opice giboni a makakové, medvědi, tygři, zoborožci, spousta ptáků a motýlů. Tak hlasá průvodce, ve skutečnosti takové medvědy a tygry tady už dlouho nikdo neviděl.

Na park jsme si vyhradili 2 dny a výchozím místem městečko Pak Chong.
Pokud chcete z parku vidět co nejvíc, musíte si najmout průvodce s autem, protože jednotlivé zajímavosti jsou od sebe vzdáleny i více jak 20 km.

Jako průvodce jsme zvolili jednu rodinnou firmu, kde jsme se také ubytovali. Za jeden a půl denní výlet jsme zaplatili 750 kč/os.

První den bylo na programu koupání v teplých pramenech, návštěva budhistické jeskyně a vyvrcholením pak večerní pozorování netopýrů vylétavajících z jeskyní za potravou. Během 2 hodinové show je možné spatřit miliony těchto hladových tvorů. Vylétávají z jeskyně v jednom „proudu“, vypadá to jako jeden dlouhý had, který se při pohledu zespodu jakoby vlní. Úchvatné!

Druhý den jsme strávili celý den v samotném parku. Parkem vede normální státní silnice, ale při průjezdu se musí zaplatit nemalý peníz.
Po pár kilometrech za vjezdem se na silnici válela skupinka makaků. Po návštěvě zákaznického centra (historie parku) nás čekala 2 hodinová procházka džunglí. Hned na začátku jsme viděli 2 gibony, kteří se proháněli vysoko nad námi v korunách stromů. Není lehké je zaměřit, natož nějak vyfotit nebo natočit.
Další zastávkou byl vodopád, který je asi jenom zajímavý tím, že se tady natáčela scéna z hollywoodského filmu „The beach“. Jelikož jsme zde měli dost času, vypravili jsme se na krátký výšlap do džungle. Zanedlouho jsme u řeky spatřili pár opičáků (makaků). Byli dost plaší, pozorovali nás z uctihodné dálky, ale stačilo šáhnout do baťohu pro banány a najednou kolem nás byla celá grupa.
Na vyhlídkové místo jsme museli autem vystoupat několik set metrů a několik serpentin. Ze skalního převisu byl krásný výhled do údolí a dalekohledem jsme pozorovali zoborožce, kteří se vznášeli nad korunami stromů. Škoda, že byli tak daleko.
Při cestě zpátky jsme měli štěstí zahlédnout krmící se slůně nedaleko silnice. Sloni jsou totiž celý den zalezlí hluboko v džungli a teprve po setmění se vydávají za potravou. Největší šanci, jak džungli uvidět divoké slony, máte při nočním safari, jindy je to o veliké náhodě.

Na skok v Bangkoku

Listopad 21st, 2009

Po 6 hodinovém letu jsme vyběhli z Bangokského letiště a najednou … rána přes čumák. Věděli jsme, že tu bude celkem teplo (+- 30 st.), ale že navíc tak 80 % vlhkost, to jsme opravdu nečekali. Klimatizovaným public taxi jsme vpluli do Města Andělů.
Rozhodli jsme se tu aklimatizovat tak 2 dny a město jako takové si nechat až na konec.
Ubytovali jsme se v „turistické“ čtvrti, kde jinde, že? Ač se vám to nemusí líbit, je to asi jediné místo, kde se rozumně domluvíte, zjistíte další informace a ubytujete se za „rozumnou“ cenu.
Večer jsme ještě prozkoumali okolí, co říct, ze všech stran se na vás valí s různýma nabídkama: na jídlo, na masáže, na „jiný“ masáže (ty na které jezdí staří obtloustlí turisté ze západu), na nákup různých cetek …

Druhý den navštěvujeme budhistický chrám Wat Pho s ležícím Budhou a bloudíme v čínské čtvrti. Poté, co jsme celý den vdechovali exhalace z dopravy (Bangkok je nejvíce zamořené město na světě), jsme si večer spravili chuť několika koktejly z čerstvého ovoce. No nekup 0,5 l za 10 Kč.

Poslední den v Bangkoku jsme už jen relaxovali v jednom z nemnoha parků ve městě (Lumphini), kde vládla ospalá nálada, jedinou činnost vykazovali přítomní varani, kteří se měli stále na pozoru před Frantovým teleobjektivem.

Katarské intermezzo

Listopad 21st, 2009

Několik dní před odletem naše hlavy zaměstnala jistá zpráva z nejmenované diskuze, kde se psalo, že lidé cestující přes Katar mohou zaskočit jisté potíže v podobě úředníka domáhajícího se tranzitních víz v případě, kdy cestující přesáhne dobu na přestup delší 8 hodin.
Naštěstí se jednalo o planý poplach a docela rád bych oné osobě, která tento flame vyvolala, se nejraději pěkně poděkoval, ale to jsme někde jinde.

Nakonec jsme byli velmi mile překvapeni, jak v pohodě všechno klaplo.
Doha je hodně moderní letiště a o pasažéry se starají a s úctou jim dopřejí takové vymoženosti jako je: jídlo a pití zdarma (pro cestující Katarských aerolinek, jako třeba MY), „Quiet room“ s pohodlnými lehátky a přítmým, místnosti pro rodiny …

Jak těžká to byla pohoda, můžete vidět na úplně první fotografii z našeho výletu.

Franta ležící spící.

Ahoj všichni!

Listopad 10th, 2009

Pokud se vše zadaří, o čemž vůbec nepochybujeme, nasedáme 14.11 v odpoledních hodinách ve Vídni do letadla a 15.11 v podvečerních hodinách naše otlačené zadnice spočinou v Bangkoku.


Zvětšit mapu