Praktické informace

Jazyk

Thajský jazyk je velmi specifický a na první pohled se může zdát, že je podobný jakémukoliv jazyku jihovýchodní Asie, např. čínštině. Sice pravděpodobně vznikl na území dnešní Číny, ale nejvíce se podobá jazyku, jakým se např. mluví v některých částech Laosu, Myanmaru nebo i Vietnamu. Má několik dialektů, trochu jinak se mluví na severu, jihu nebo v jiné části země. A neliší se pouze tvarem slov, ale hlavně ve „zpěvnosti“. Dalším důležitým rysem jazyka je totiž výška, barva a intonace tónu, jakým se dané slovo vyslovuje.

My jsme všehovšudy používali asi 3 slovíčka a to: Ahoj/Dobrý den – Sawatdí, děkuji – Kob Khun a nashledanou – La Kon. Na víc jsme neměli sílu. Na konci každé věty se vyslovuje doplňkové slovíčko, něco jako vyřčená tečka na konci věty a záleží na tom, kdo mluví. Ženy doplňují větu slůvkem Khá, s tím že ho docela protahují (něco jako Kháááááááá) a muži pak krátkým Krab. Zvláště komicky ono slůvko vyznělo ve spojení, kdy např. mladík přijal hovor na mobilu a hlásil: Haló krab!

Jídlo

Tvrdí se, že thajská kuchyně je nejlepší na světě. Nevím tedy, který Thajsko je myšleno, ale o tom, v kterým jsme byli my, bych to teda moc netvrdil. I knižní průvodce ukazoval nádherně zdobené obložené mísy, různě tvarované a upravené ovoce a zeleninu, moučníky různých velikostí a barev. Pravděpodobně se jednalo o nějaké paparazzi fotografie z královské kuchyně, jinak si to nedovedu vysvětlit. Je pravda, že jsme nenavštěvovali žádné nóbl restaurace, které se v podstatě vyskytují jenom v Bangkoku a ještě v místech turistického ruchu, v blízkosti hotelů apod. Obyčejný thajský občan se prostě a jednoduše stravuje na ulici, případně v malých jídelničkách. Nejvíce se vyvařuje kolem poledne a pak až večer po šesté hodině, kdy také začínají večerní trhy. Nejčastější jídlo na které narazíte je: vepřové nebo kuřecí maso na všechy způsoby (vařené, pečené, smažené) a to i klidně s pařátama a hlavou, ze směsi rýže a masa vytvořené karbanátky, párečky, plněné těsto vším možným, špízy, samozřejmě ryby a jiná mořská havět (chobotnice, medůzy atd.), přes sladké věci jako palačinky (s banánovou náplní jsou super), koláče, zákusky, smažené ovoce, nesmím zapomenou na tradiční polévky s masem a nudlemi, k pití pak koktejly z ovoce, i když nejvíc se asi pije voda a pak nápoje koncernu CocaCola Company. K tomu samozřejmě rýže (vařená nebo pečená), samotná, s masem, nebo smaženou zeleninou. Vše je připravováno na místě (až na některé sladké věci) a z čerstvých surovin.

Naše stravování převážně představovala rýže s nějakým tím masem nebo zeleninou, opečené maso na roštu, různé pokrmy z mletého masa a rýže, párečky a sladké věci, pak ovoce, nejvíc banány. Parkrát jsme se pustili do experimentů, např. s mořskými plody, ale většinou to bylo nevalné chuti, v lepším případě chuti žádné.

Doprava

Cestování po Thajsku, ať už vlakem nebo autobusem, je jedno velké žalostné dobrodružství. Vlaky mají tři třídy, třetí má jenom dřevěné lavice, druhá třída čalouněné, v dálkových spojích dokonce i sklápěcí a první třídu jsme ani neviděli. Myslel jsem si, že horší vagony jak u nás už asi nikde nejsou, chyba, jsou. O kvalitě kolejí tady ani psát nebudu.

Autobusy jsou na tom ještě hůř. Až na pár vyjímek (např. některé dálkové autobusy z Bangkoku jsou trochu modernější) se jedná o staré plečky, jejichž stáří odhaduju na více jak 20 let, spíš starší. Na delší trasy jezdí občas i celkem pohodlné autobusy, kde ani kupodivu nechybí klimatizace, bohužel většinou jede na plný kotel a ne vždy funguje nastavování průduchů nad hlavou. Největší noční můra ale nastavá u autobusů, které jezdí kratší vzdálenosti. V takových autobusech jsou malé úzké sedačky hodně blízko za sebou a je hodně náročné se tam s průměrným evropským zadkem rozumně uvelebit. Copak Thajci, ti se tam vlezou v pohodě. Časově pak takový normální přesun zabere klidně v průměru i celý den.

Ve městech pak ještě jezdí moderní taxi auta, tuk-tuky (motorové nebo šlapací tříkolky), shongtó (auto s korbou, kde jsou lavice) nebo obyčejné moto-taxi (motorka), plus jiné další dopravní prostředky, záleží v jaké části země se člověk zrovna nachází.

Nejpříjemnější dopravou byla říční doprava v Bangkoku po řece Chao Praya.

Naopak soukromá osobní doprava je na velmi vysoké úrovni. Velmi oblíbené jsou velké pick-upy pro 5 osob + korba pro náklad. Z 90% jsou zastoupeny japonské značky (Toyota, Nissan, Honda). To samé pak u osobních vozů. Průměrné stáří takových vozidel je o dost menší než u nás. Hodně rozšířené jsou také motocykly, převážně skůtry do objemu 150ccm3 a je celkem bežné na nich vidět i děti ve školním věku.

Ubytování

Je možné volit od toho nejjednoduššího, v podobě postele ve společné místnosti za 50-100 Kč/noc až po luxusní pokoje v několika hvězdičkových hotelech. Vše samozřejmě záleží na nadutosti vaší peněženky.

Nejlevněji jsme spali v Phimai v dřevěném domě v místnosti s velkou společnou postelí za 100Kč/noc a sociálním zařízením na chodbě. Nejdráze pak v Bangkoku za 500Kč/noc za dvoulůžák s WC a sprchou, klimatizací, TV a lednicí. V ceně pak byla snídaně a venku bazén.

V průměru jsme se tak pohybovali s ubytováním okolo 250-350 Kč/noc.

Nakupování

Kdo se rád vyžívá v této činnosti, je pak Thajsko nákupním rájem. A to nejen, co se týká nákupu suvenýrů a jiných turistických zbytečností. Thajsko je mistrem (a v podstatě celá jihovýchodní asie) v produkci a prodeji padělků všemožného druhu zboží různých značek. Od hodinek (Omega, Rolex), přes oblečení (Kelvin Claine, Hugo Boss, Prada, Adidas apod.) a outdoor (Lowe Alpine), po elektroniku (kopie Nokii, IPhonu atd.). Za pár bahtů je možné nakoupit takového zboží, za co by u nás dal člověk několik tisíc korun. A rozdíl v kvalitě dneska málokdo pozná.