Most přes řeku Kwai

A opět historie. Bohužel, nedávná a krutá. I když nadpis článku kopíruje název slavného válečného filmu z roku 1957, nejde zde jen o most. Jedná se o historii několika tísíců dělníků, kteří se podíleli na stavbě železnice, dnes známé pod názvem „Železnice smrti“ a kteří zde zaplatili životem. Most byl tak součástí tratě dlouhé 414 km, která vedla z Barmy do Siamu. Na výstavbě se pod vedením japonské armády účastnilo na 60 tisíc zajatců a 300 tisíc asijských dělníku, kteří museli dřít v 18 hodinových směnách a s pomocí jen primitivních nástrojů. Bylo přemístěno na tři miliony kubických metrů skály a vybudováno několik mostů v celkové délce devíti mil. Práce na obou koncích železnice (Nong Paduk – Thanbuyazat) započaly v červnu roku 1942. O patnáct měsíců, kdy byla trať dokončena, byla už známa pod svým nechvalným pseudonymem. Podle odhadů během prací zahynulo 16 tisíc spojeneckých zajatců a 100 tisíc asijských dělníků. Mnozí z nich jsou pochováni na jednom z válečných hřbitovů v městě Kanchanaburi (most je v severní části tohoto města), a mnoho dalších zde mají pouze pamětní desku, protože těla byla pochována do hromadných hrobů a ještě dnes archeologické průzkumy objevují stále nové. Trať se využívala pouhé dva roky, pak byla na mnozích úsecích rozebrána. Do dnešního dne se zachovalo 77 km a stále se využívá.

My jsme Kanchanaburi navštívili zrovna v době kdy se zde koná každoroční slavnost „Týden mostu přes řeku Kwai“. Za tmy jsme shlédli světelnou a zvukovou show, která se zde koná i dvakrát za večer. Na jednom břehu řeky jsou vystavěny tribuny s pohledem na most a okolí řeky. Během hodinového představení jsme krátce seznámeni s historií v podobě projekce na stěnu tvořenou proudem vody z řeky (zajímavé). Po mostě projde pluk vojáků, přejede vlak a pak začně hlavní část programu. Je zde simulováno dobytí mostu.

Další den jsme si i krátký úsek trati projeli z Kanchanaburi do Nam Toku. K nejzajímavějšim atrakcím patří 30 metrů hluboký průkop ve skále, kudy se vlak prodírá a 300 metrů dlouhý most na dřevěné konstrukci podél skály. A to nepočítám nádherné scenérie, kdy vlak projíždí poli cukrové třtiny, tropickým lesem nebo vás zaměstnávají výhledy na kopcovité pohoří kopírující hranici s Myanmarem (Barmou).

3 Responses to “Most přes řeku Kwai”

  1. Pavel a Alča napsal:

    No pěkně pěkně. Ale nějak jste se nám odmlčeli… co další články? budou?

  2. Burian Jiří napsal:

    to je tam tak lacino a jak se těšíš do práce asi moc ne,kdyš je tam tak pěkně

  3. Jana Heinisch napsal:

    Krasa…..uzasne misto :-)