Archive for Leden, 2010

Thajsko, co s tebou?

Neděle, Leden 17th, 2010

Jak zhodnotit měsíční cestu v exotické zemi? Dost těžko. Thajsko každý rok navštíví více jak 10 mil. lidí, těžko pak mluvit ještě o nějaké exotice. Tento nemalý počet návštěvníků se musí chtě nechtě nějak projevit,  nejen na státním HDP, ale hlavně také na mentalitě lidí.

Pro mnoho thajských občanů je turista jenom chodící pokladnička, továrna na peníze, oslíčku otřes se, osoba, kterou je nutné zbavit se břemena nadbytečných peněz. Ze všech stran se na vás vrhají cestovní kanceláře nabízející „exotické“ zážitky, dopravci, hoteliéři, obchodníci s falešným značkovým zbožím, dívky nabízející (nejen) nevinné masáže nebo lákající do barů, rádoby průvodci a obchodníci s rozličným zbožím. Takovýto tlak se opravdu nedá snášet moc dlouho.

Lidé, podnikající v turistickém ruchu, se mají v Thajsku dobře, stejně tak lidé ve větších městech, kde je soustředěn obchod, průmysl a výroba. V kontrastu s tím pak zde žijí i obyčejní lidé, pracující v zemědělství nebo žijící v horách. Jejich život je skromnější, řekl bych takový opravdovější. Těžko říct, kdo z nich je na tom líp. Nezávidím ani jedněm, ani druhým. Zvyšující se nároky zahraničních turistů na služby, komfort a zázemí, nutí tu část lidí z první skupiny se, v rostoucí konkurenci, chovat zákeřněji, neodbytněji a vtíravěji. Ceny služeb jdou nahoru, obchodníci zdražují výrobky. Ta druhá skupina se pak musí hodně snažit, aby udržela krok s tou první, ale dost často ztrácí dech. Důkazem pak je docela rychle rozrůstající se slumy a chudinské čtvrti na okraji velkých měst.

Po návratu z cesty byly moje pocity a dojmy  z Thajska hodně rozporuplné. Památky, hory, příroda, moře … to vše je samozřejmě perfektní. Velkým kazem na všem tom krásném jsou pak někteří lidé, kteří se z výše psaných důvodu, někdy ne moc způsobně chovají. Pak ale přeci jenom ve mě zůstal víceméně pozitivní pohled na celou věc, protože jsem si nakonec uvědomil, že k formování mentality tamních lidí, příspíváme hodně my sami, turisté. Bohužel se ale s tím nedá moc dělat. Já jim samozřejmě všem těm lidem ty peníze přeju, jenom si tak říkám, kam toto v budoucnu jednou dospěje. Jakou identitu si země, která  je zčásti existenčně závislá na turistickém ruchu (a není samozřejmě jediná taková), může dál zachovat pro příští generace? Na jakých základech bude stavět? Zachrání to jejich společná víra, má tamní budhismus dosti silné kořeny? A co když jednou přestanou turisté jezdit?

Nezbývá doufat, že vše dopadne dobře, ten národ si to zaslouží.

Bangkok

Sobota, Leden 16th, 2010

Říká se, že Bangkok budete buď nenávidět nebo milovat, nic mezi tím. Naše pocity jsou takové rozporuplné. Na jednu stranu má co nabídnout z hlediska historie a památek, na druhou stranu všudepřítomně dorážející nahaněči hoteliérů, taxikáři, „tuk-tukáři“ nebo jakýkoliv týpek snažící se jakýmkoli způsobem z vás vytáhnout nějaký ten drobák, toto vše dokáže pokazit jakýkoliv krásný dojem z přítomného místa. A bohužel se tomu nedá vyhnout.

Bangkok je typická městská aglomerace se vším všudy, co k tomu patří. Honosné chrámy a památky, luxusní sídla a hotely, mrakodprapy, obrovská nákupní centra, rozsáhlá tržiště, bujarý noční život … a spousta turistů. Samotné město je rozlohou zhruba velké jako Praha, ale žije v něm přibližně 5,5 mil. lidí.

Na prozkoumání toho nejzajímavějšího nám zbývaly 4 dny. Do tohoto času je nemožné vměstnat vše, co bychom chtěli vidět. Při první návštěvě jsme si odbyli nejstarší chrám ve městě Wat Pho s ležícím Budhou a největší místní park Lumphini.

Nonthaburi

Se nachází necelých 10 km od severních hranic města a nejlepší možností, jak se sem dostat je pomocí říčního expresu po řece Chao Phraya, kterážtak je hlavní říční tepnou protékající Bangkokem severojižním směrem a vůbec nejdůležitější řekou v Thajsku. Nonthanburi je poslední zastávkou říční dopravy a výlet sem představuje v podstatě nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak uniknout hluku a rychlému tempu velkoměsta. Už samotná cesta proti proudu řeky je velmi zajímavá, pořád je na co se dívat. Je uklidňující sledovat jak se betonová městská zástavba ztrácí a mění se jen v malé domky na břehu, řeku křižují malé čluny se zbožím i velké několik stovek metrů dlouhé konvoje lodí převážející rýži. Nonthanburi a okolí je proslulé pěstováním durianu,asi nejvíce „kontroverzního“ ovoce, jaké je možné v Thajsku okusit. Je nejen charakterizován nenapodobitelnou chutí, ale hlavně svým nepříjemným pronikavým zápachem. Tak jako např. šampaňské je možné třídit do několika kategorií, durianoví fanoušci a gurmáni mají svoje rozlišovací skupiny. Cena v nejluxusnější kategorii se může vyšplhat až na 1500 kč za sousto.

Dusitský park

Městská čtvrť Dusit je hlavně administrativním centrem, kde se nachází sídlo královské rodiny, vlády, parlamentu a také dusitský park. Kromě ZOO, několika muzeí a dalších administrativních budov, je největší atrakcí parku palác Vimanmek. Jedná se o třípodlažní stavbu z pozlaceného týkového dřeva. Palác byl původně vystavěn na ostrově Si Chang (tam kde jsme válely šunky), kde měl sloužit jako letní sídlo panovníka. Byl ale záhy rozebrán a přenesen do hlavního města, kde se stal královským sídlem. To se psal rok 1901.

Hned vedle dusitské ZOO se východním směrem nachází rozhlehlý pozemek, veřejnosti nepřístupný. Zde se nachází palác Chitralda, sídlo krále Bhumibola, resp. Rámy IX a jeho rodiny.

Wat Arun

Tento chrám se nachází v městské čtvrti Thonburi, která  mezi lety 1767-1782, tehdy ještě jako samostané město na břehu řeky, byla hlavním městem. Wat Arun oprávněně patří mezi nejznámější Bangkokcké památky. Stojí tu od dob ayutthajské říše. Hlavní věž je 104 metrů vysoká a je obklopená dalšími čtyřmi menšími věžemi. Propracovaná výzdoba a vůbec celé architektonické pojetí, čerpající hlavně z khmerského slohu, je v celém Thajsku naprosto ojedinělé.

Wat Phra Kaeo a Velký palác

Necelé dva kilometry hradeb obklopují nejvýznamější místo v Thajsku. Komplex se začal stavět roku 1752, v době, kdy se Thajsko vzpamatovávalo ze zažehané barmské invaze. Nachází se zde to nejlepší z thajské chrámové architektury, nádherné zdobené objekty, sochy a malby. Nejposvátnějším místem je chrám s neuctívanější sochou Budhy v Thajsku známou pod názvem „Smaragdový Budha“. Šedesát centimetrů vysoká soška vyřezávaná z jednoho kusu jadenitu přitahuje poutníky z celé země. Je to natolik posvátné místo, že je zde zakázáno fotit uvnitř chrámu (jinde v Thajsku jsme na zákaz nikde nenarazili) a přísně kontrolován oděv. S odhalenými kotníky a rameny vás sem nepustí. Chrámový komplex lemuje arkádový ochoz, kde jsou nádherné malby, které na 178 obrazech znázorňují příběh Ramájány, pocházejícího z indické mytologie. Jihovýchodním směrem od chrámu se nachází Velký palác, který do roku 1946 sloužil jako královské sídlo. Dnes se využívá jen pro oficiální recepce a ceremonie. Pro veřejnost je přístupný pouze hlavní přijímací sál. V okolí paláce se nachází další palácové budovy, v některých jsou umístěné muezijní sbírky, knihovna atd. Královské zahrady jsou též pro veřejnost uzavřené.