Pro všechny kamarády, přátele, známé sdělujeme, že jsme v sobotu úspěšně (za nepříznivých povětrnostních podmínek) přistáli na letišti v Praze Ruzyni. Teď nastává čas na aklimatizaci se na české podmínky, zvyklosti apod.
Některé články budeme ještě doplňovat, příp. zlepšovat, takže i nadále sledujte naše stránky 
Za celý cestovatelský tým zdraví Alča
Do Esfahanu jsme dorazili busem v utery brzy rano a hned jsme si u jedne autobusove spolecnosti zajistili jizdenku do Teheranu na patecni podvecer. Taxikem se kolem 7. hod presouvame k hotelu Amir Kabir. Nas oblibeny hotel. S taxikarema jsme opet zazili zajimave situace, ale uz v tomu “umime chodit”.
Esfahan jsme navstivili jiz na nasi predchozi ceste. Letos jsme si ho prijeli proste uzit. Znovu jsme si prosli nektere pamatky: zejmena mesity na namesti, Patecni mesitu, palac Hast Behest s jeho carokrasnou zahradou, mosty pres reku Zajende a take skvely bazar.
Mesita Emama Chomejniho
Mesita Sejcha Lotfollaha
Namesti v noci - vyhled z cajovny
Jeden den jsme si udelali kratky vylet k zoroastrianskemu chramu Ateskade, ktery se nachazi na malem pahorku na konci mesta, a je z nej krasny vyhled na Esfahan. Uplne nejlepsi to tu musi byt pri zapadu slunce.
Zbytky chramu Ateskade
Temer zapad slunce
Nektere veci se tu zmenili – napr. v rece Zajende neni letos voda, coz pusobi dost depresivne.
Nemilym prekvapenim bylo zjisteni, ze zeny v Esfahanu nesmi na verejnosti kourit. Takze jsme v cajovne, kam jsme se tesili na vodni dymku, mely /meli – kluci s nami drzeli basu/ smulu. Hlida to pry mistni policie. V cajovne nam dymku sice donesli, ale postavili na zem, coz jsme nechapali. Pravy duvod jsme zjistili az pozdeji a kvuli tomu doslo v cajovne k nedorozumeni a dohadovani se s personalem. Nakonec se vse vysvetlilo a probehly omluvne ceremonialy.
Ten vecer jsme se jeste prochazeli po namesti Emama Chomejniho a prijali pozvani na caj k charismatickemu prodejci kobercu do jeho obchudku
/s nazvem Aladin hnedle na namesti/. Byl to velmi zajimavy clovek – inteligentni, se zajimavymi nazory na zivot. Poutave nam vypravel pri douscich caje a byl jediny, kdo nam ten vecer spravil naladu. Navstevu u nej vrele doporucujeme, my sami jsme tam byli minimalne 3krat. Neopomneli jsme si rovnez koupit pravy persky koberec.
Navsteva u Aliho - prodejce kobercu
V Esfahanu je take velmi prijemny bazar s jeste zajimavejsimi a lakavejsimi zakoutimi. Nakoupilijsme zde spoustu darecku a suvenyru.
Zazemim pro nase zaludky, byla dzusikarna /vyrobna dzusu/ blizko namesti. Chodili jsme tam rano vecer a nejlepsi byl bananovy a mrkvovy dzus. Mnam! Pochvalit musime rovnez restauraci naproti nasemu hotelu /staci prejit ulici a jste tam/. Vyborne vari a za dobre ceny. A jeste dulezita info: Primo v hotelu Amir Kabir prodavaji nealko pivo, ktere jako jedine pripomina Birela.
A na zaver zazitek v cajovne: prisli tam vojaci a donesli si pamatnicek, do ktereho jsme jim na prani zapsali Machuv Maj. Diky timto Pavlo, ze si ty verse stale pamatuje ze zakladni skoly.
Dnes je nas posledni den v Esfahanu. V 5 hod odjizdime busem smer Teheran, kde bychom meli byt kolem pulnoci. Pote se presuneme na letiste a v sobotu rano /v 7 hod/ odletame.
Sushtar plny silenych jezdcu na motorkach
Po navratu ze zikkuratu zpet do Suse nasledoval komplikovany presun do Sushtaru. Starsi levny minibus nas dopravil do Dezfulu /kol. pul druhe odpoledne/ a tady to vsechno zacalo.
Verca, Pepa a Alca jeli taxikem do mesta vymenit penize, protoze jsme byli temer na mizine. Hlavni banka se nachazi na “mejdun Masuleh” a jmenuje se Melli bank. Bohuzel zavreno! Smutne jsme koukali pres mrize, v tom nas prisel otevrit nejaky pracovnik banky. Plni nadeje jsme za nim vybehli schody a vstoupili do mistnosti s nekolika bankovnimi uredniky. Ocekavani se vsak nenaplnilo. Banka zavira ve 13. hod a ted uz s nami nic “nevycendzujou”. Dostali jsme aspon caj a byli odkazani na zitrejsi dopoledne.
Dalsi lahudkou byl presun z nadrazi v Dezfulu do Sushtaru. Zaplatili jsme si minibus a cekali… a cekali… a cekali… Pry uz za 5 min pojede, za 10 min a najednou az za hodinu! To uz jsme nevydrzeli a nechali si vratit penize
s odhodlanim zaplatit si savari /hromadne taxi/. Podezrivame mistni personal, ze v tom jsou roli hraly ksefty mezi ridicem savari a zamestnancu terminalu. Takova bouda na turisty. Vsak jsme si v savari pekne od plic zanadavali /cesky samozrejme/!
V Sushtaru to zpocatku vypadalo na komplikace s odvozem ke spravnemu hotelu, ale nakonec to klaplo. Venkovni cedule hotelu je pouze ve farsi a nas taximan to napoprve netrefil. Pokojiky v hotelu byly pohodove a hlavne
s klimatizaci. Bez te se v teto oblasti vubec neda zit. Socialni zazemi ale nic moc – spolecne na chodbe hotelu a ne zrovna nejcistci. A jeste jedno minus tento hotel mel – Byl tam ubytovan chlapik, ktery si brzy ziskal prizvisko “uchyl”. Byl dost otravnej, porad se vtiral, cucel na nas a nas zensky spizoval. Takze kdykoliv jsme sli navstivit koupelnu ci jine …, tak kluci nam delali bodyguardy! V pripade nouze byli pripraveni razne zakrocit!!!
V podvecer jsme vyrazili na obhlidku mesta. Naivne jsme si myslili, ze uz to venku bude snesitelnejsi. Omyl! 50 stupnu Celsia jako by se nechumelilo! Zajimavostmi v Sushtaru jsou zbytky starobyleho mostu a vodni mlyny. Dalsi zajimavosti jsou kozy, ktere maji svesene usi vetsi nez jezevcici. Vecer nam mistni pomohl najit patecni mesitu /zavezl nas vlatnim autem/. Podarilo se nam tez ve zlatnictvi vymenit par dolaru za dobry kurz, takze financni krize byla prekonana.
Kozicky usate
Vodni mlyny
V provincii Khuzestan, kam patri prave Sushtar a Sus zije velky pocet Arabu. Jsou jini nez typicti Iranci. Jednak uz na prvni pohled svym oblecenim /nosi dlouhy habit a na hlavach zamotany satek/, jednak jinym chovanim vuci nam cizincum. Spise si nas tam prozirave prohlizeli od hlavy k pate, malokdy se usmali a moc nezdravili. Citili jsme, ze nam chybi ta iranska pohodovost, otevrenost a pristupnost… Mozna je to i tim, ze tato oblast, byla postizena iracko-iranskou valkou. Kazdopadne zkusenost to byla zajimava.
Prostredi samo o sobe je vice spivane, ve mestech se vali vice odpadku …
I samotne stavby maji takovy drsnejsi vzhled.
Cekani v Dezfulu
V pondeli dopoledne se vracime minibusem do Dezfulu, kde mame nekolik dulezitych ukolu:
Vse splneno k nasi naproste spokojenosti, takze Dezful si vylepsil reputaci. V bance opet povyrazeni, caj a vymenovani si iranskych a ceskych minci…
Nejvetsi zazitkem byli mosty a reka s prekrasne modrou vodou. Ujal se nas jeden byvaly namornik, ktery nas vozil podel reky a ukazoval zajimava mista. Nechali jsme se vysadit v miste, kde jsme mohli smocit nohy a byl to naprosto uzasny zazitek. V tom horku je chladiva voda neskutecne uchvatna vec.
Obed pauza
Konecne voda na vlastni kuzi!
Vecer jsme nasedli na bus do Esfahanu a cekala na 12hodinova jizda pomerne luxusnim busem. Pokracovani v Esfahanu priste, tak se teste…
Taxikar, se kterym jsme se vcera domluvili na vylet zikkuratu v Cogha Zanbil byl presny jak svycarske hodinky. Presne v 8 hod cekal pred hotelem. Naprosty pohodar s vraskami smichu u oci a neustalym usmevem na rtech. Nejprve nas zavezl na 30 km vzdaleny zikkurat, kde nam byl vernym pruvodcem – nejen on, ale i mistni pesanek.
Zikkurat v Cogha Zanbil je nekrasnejsi ukazka architektury Elamitu, puvodne mel 5 patek, dnes zustaly pouye tri. Zikkurat byl stredem mesta a nabozenskeho strediska. Chram byl zasvecen nejvzssimu bohovi Elamitu.
Zikkurat v Cogha Zanbil
Zikkurat v Cogha Zanbil
Ze zbytku mesta se mnoho nedochovalo, jsou videt pouze zbytky dalsich chramu a jinych nabozenskych staveb, ktere obklopovali hlavni chram Cogha Zanbil.
Nasledne busenim na dvere vzbudili hoteliera, ktery vypadal dost vydesene. Neni divu, kdyz na nej v noci busi cca 5 policajtu, z toho jeden se samopalem. Nakonec nam jeste pomohli domluvit vhodnou cenu za ubytovani na tuto
a nasledujici noc. Chlapci k nezaplaceni!!! Hotel je prave v rekonstrukci, pokoje jsou velmi prijemne /s TV, lednickou na slivovici – uz dochazi, vlastni sprchou a zachodem a predevsim nezbytnou klimatizaci/. Koupelnu laskyplne nazyvame nase PEKLO PEKLICKO – tece tam pouze tepla a horka voda /cili tepla a studena v nasich krajich/ a je tam na chcipnuti.
Na prohlidku Suse vyrazime pres ta nejvetsi vedra /jsme proste nenapravitelni nebo nenormalni/. Potkavame manazera hotelu a nastava horka diskuze o cene ubytovani. Ta nejak radipne od vcerejsi noci stoupla!!! Tak to ne! Nakonec kyve na puvodni castku.
Sus patri mezi jedno z nejstarsich mest na svete. Velmi zajimava je hrobka Proroka Daniela s bilou strechou zvlastniho tvaru.Ma oddelenou muzskou
a zenskou cast. Cador nebyl nutny, ac to pruvodce uvadi.
Hrobka Proroka Daniela
Zrcadlova vyzdoba hrobky
Dalsimi zajimavostmi jsou pahorek Akropole, kde se rozklada pevnost /vystaveli ji francouzsti archeologove v 19. stoleti/ a pahorek Apadana, kde jsou pozustatky Dareiova palace /zbytky mohutnych sloupu a obrovske sochy byka/. Palac byl znicen Mongoly
Hrad
Zbytky Dareiova palace
Celkove klima teto oblasti je velmi velmi velmi horke a suche!!! Pavel to nazval jako infrasaunu zadarmo. Mistni nam rikali, ze se teploty pres den pohybuji kolem 50 stupnu Celsia. Pres noc tipujeme tak 35. Asi si dokazete predstavi, jak vypadame, kdyz se pres poledne pouzime po pamatkach! Spotreba tekutin je az alarmujici a potreba netreba…!
Vecer jsme stravili z zahradach u muzea /spojili jsme to i s prohlidkou muzea a nakupy suvenyru/ a nasledne v lunaparku s mistnimi Iranci. Dozvedeli jsme se spoutu zajimavych informaci. Timto diky Verce a Pepovi za vedeni komunikace a pripadny preklad.
Zitra rano nas ceka Cogha Zanbil – nejkrasnejsi ukazka architektury Elamitu a presun do mestecka Sushtar.
HAMADAN
Do mesta obklopeneho horami v nadmorske vysce 1 750 m jsme prijeli ve stredu ve 4 hod rano. Podle pruvodce jsme meli do Hamadanu dorazit v 8 hod rano, ale asi se vloudila chybicka. Presunuli jsme se taxikem na hlavni namesti Emama Chomejniho a bivakovali na trave. Prvni dojem byl desny, spinave mesto, brzy rano nas nechteli ubytovat a navic se nam strasne chtelo… a nebylo kde! Tak nevyspali, otraveni, …
Konecne po 8. hodine ranni jsme se ubytovali v prijemnem hotylku Ordibehest /behest = raj/ a dohaneli deficit spanku. Odpoledne v nejvetsim horku jsme vyrazili na obhlidku mesta a musime rict, ze si spravilo reputaci. Je to take velmi prijemne mestecko, ale pamatek tu zase moc neni – teda krome spousty hrobek – napr. mauzoleum Avicenny, mauzoleum Baba Taher, zidovska hrobka Estera a Mordokaje … Nektere vypadaji jak kosmicke rakety, takze nas moc neuchvatili. Velmi zajimavym mistem, ktere stoji za navstevu je Gandzname – slavne skalni refiefy – napisy ve staroperstine, elamstine a akkadstine. Jeste zajimavejsi a pro telo a dusi prijemnejsi je blizky vodopad. V tom vedru super zazitek a je uzasne pozorovat, jak si to uzivaji Iranci.
Stylova cajovna nedaleko vodopadu
Relax na namesti Emama Chomejniho
Dnes /tj.ctvrtek 9. 7./ jsme se nechali nalakat tzv. iranskym Moravskym krasem a vyrazili do jeskyni Ali Sadr, ktere se nachazeji ve stejnojmenne vesnicce. Pro Irance je to velmi oblibene misto odpocinku. Neni divu. To klima v jeskyni! Super!!! Jedna se o system jeskyn, z nichz nejvetsi je 40 m vysoka a prochazi ji ricka, po ktere jsme s projeli na lodkach. Tahaci lodi je klasicke slapadlo /jako treba na Machaci/ a na nej jsou napojeny 4 lodky /kazda cca pro 4 osoby/. My jsme vzdy chytli tu posledni “masinku”, tak to s name pekne houpalo, ale na koupani nedoslo. Byl to zazitek!!!
Na lodkach v jeskyni Ali Sadr
Takze nakonec i Hamadan si ziskal nase srdce.
Patecni mesita u bazaru
Zitra se presouvame dale na jih do mestecka Sushtar.
Od sobotniho vecera si uzivame krasnych mist v Tabrizu a nemohli jsme opomenout navstevu Kandovanu.
Tabriz jako mesto ma velmi prijemnou atmosferu a pomerne prijemne podnebi. Lide jsou zde stejne mili jako vsude jinde, jen je tu znat vice zapadnich vlivu. Zeny jsou takove vice “odvazne” /casto satek stazeny az v pulce hlavy/, oblekani je takove modernejsi a casteji lze videt pary, jak se drzi za ruce. Je tu znat i zastoupeni azejbajdzanske mensiny – potkali jsme hodne svetlejsich typu lidi i tech, co maji svetlejsi vlasy, svetle az modre oci.
Modra mesita - vstupni portal
Zazitky a postrehy z vystupu na Sabalan:
Nase vystupova skupina mela sveho hlavniho vudce /mimo jine plnil i funkci sefkuchare/, ktery zahajil trek kratkou modlitbou. Zminil vsechny zucastnene narody, dokonce i nas Cechy. Prvni 4 hodiny vystupu bylu ve znameni tmy a svetel celovek. Neustale se ozyvalz povzbuzujici vykriky a nechybel ani zpev! Behem kratkych prestavek se rozdavaly karamelky, fiky, datle, orisky a jina seminka…
Snezna vyprava
Z horske vesnicky Masuleh jsme se presunuli do mestecka Ardabil, ve kterem jsme navstili mauzoleum sejcha Safi od-Dina s prekrasnou typickou perskou vyzdobou. Bohuzel jako mnoho perskych pamatek v rekonstrukci, tudiz zdobena lesenim. Ale za navstevu to kazdopadne stalo. Obcas nam ale pripadalo, ze vetsi atrakce nez bohate zdobene sarkofagy sejchu, jsme byli my – cizinci.
Jeste tentyz den jsme se presunuli do “kempu” Panako, coz je vychozi misto pro dobyti iranske sopky Sabalan 4 811 m. Cestu ke kempu jsme absolvovali Land Roverem po velmi kamenite a rozbite ceste. Jen jsme vystoupili sesypala se na nas tlupa iranskych ucitelu /nekterri jiz v duchode/ a chteli se donekonecna fotit. Ubytovali nas ve zdene chajde a nabidli, ze s nimi muzeme zitra ve 2 hod v noci vyrazit na Sabalan. Nabidku jsme prijali a jeste vecer zasli k nim do chajdy na party.
Z Qazvinu jsme se autobusem přesunuli do města Rasht a odtud přes Fumen do horské vesničky Masuleh. Zajímavostí této oblasti je velká vlhkost, a tudíž vegetace téměr jako u nás doma – spousta zeleně, stromy, jetel, lesní jahůdky, … V Masuleh jsme si zajistili pohodové ubytování ve stylovém domečku – spánek na perských kobercích, dřevěný /rozpadající se/ balkónek a pod balkónkem řvoucí řeka. Co víc si přát. Zůstali jsme zde dvě noci, prohlédli si Masuleh, navštívili čajovnu a okusili první vodní dýmku během našeho pobytu v Íránu. Byla výborná. Každý večer nás čekalo překvapení od pana domácího. Jednou koláčky “na spaní” /trochu jsme měli pochybnosti, co v nich je, ale konzumaci jsme přežili bez úhony/. Pak mini párty do půl jedné v noci – íránský čaj, dalši koláčky, ryngle, zelená sračička – mělo to nepopsatelnou
a naprosto šílenou chuť – ale s kyselými rynglemi se to dalo sníst.
You are currently browsing the Írán 2009 blog archives for Červenec, 2009.
