Argentinska Patagonie

Prosinec 25th, 2007

Perito Moreno

Pote, co jsme vynechali ledovec v Torres del Paine, jsme se tesili do Argentiny na jeden z nejvetsich – Perito Moreno.
Zakotvili jsme v meste El Calafate, nejvetsim v cele oblasti. Zde jsme take poprve ochutnali vyhlaseny argentinsky stejk. Z mesta je to k ledovci jeste 78 km a jezdi tam spousta autobusovych spolecnosti a cestovek. Vylet se sklada ze dvou casti. Z cesty lodi po jezere a sledovani ledovce z vyhlidky. Prvni cast (zhruba 1,5 hod.) stala za …, proste zbytecne vyhozene pesos (200 Kc). Za to druhou cast jsme si nalezite uzili a vychutnali. Skoda, ze na ni zbylo malo casu.

A dojmy? Velkolepe, modre a studene.

Zobrazit celý text »

Torres del Paine

Prosinec 18th, 2007

Hola, Hola!
Tak jsme zpet s nasim nepravidelnym poradem zazitku z cest. Dnes jsme si pro vas pripavili opravdovou lahudku. To, co kazdy cestovatel musi navstivit, kdyz jede do Jizni Ameriky. Horolezcu a trekaru raj.
Jak by klasik rekl: “Videt a zemrit!”. TORRES DEL PAINE. Nic vam to nerika? PATAGONIE! Porad nic? Nevadi, uvidite. Po par vyterovych fotkach ihned pobezite pro letenku a budete si prat to videt na vlastni oci ;-)


Zobrazit celý text »

Souostrovi Chiloe

Prosinec 11th, 2007

Z Puconu se presouvame autobusem 5 hodin do Puerto Montt odkud je to jiz jen kousek k oceanu a trajektu na ostrov Chiloe. Zaciname ve meste Ancud a hned na nadrazi se nechavame odchytit babcou, ktera jakmile se dozvedela ze jsme Cesi sla s cenou na velice prijatelnou vysi a to i se snidani. Nemame to ale nikomu rikat, takze jako bychom nic nerekli :)

V Ancudu jsme nasli ‘rozkazy’ – vytecne podlouhle koblihy, domaci syr, liker ‘de oro’ – z kraviho mleka a objevili Trauca – mistniho skritka, ktery ma prsty ve vsech nechtenych tehotenstvich – chili si Janicka musela davat sakra bacha :) Navstivili jsme jeste muzeum a pak jsme jiz vyrazili busem k zalivu, kde nas jiz podruhe cekali tucnacci. Zobrazit celý text »

Pucon – Villarica

Prosinec 11th, 2007

Po prijezdu do mestecka jsme se hned setkali s Monikou, ktera si nas a nase cestovani odchytila na internetu. Monika pracuje v cestovni kancelari, tak jsme z ni vytahli par uzitecnych rad.

Nasli jsme vyborny kemp s perfektni babcou a kuchyni. Prvni den jsme procourali mesto a druhy vyrazili na kolech na vylet do okoli. Pucon je male mestecko v udoli u jezera, v krasnem zelenem prostredi hned pod sopkou, jejiz vrchol je stale zasnezeny a ktera si tise blafa … samotne mesto tak trochu pripomina alpske letovisko, dokonce si tu muzete dat i nemecke pivo Kunstmann – no my jako pivni odbornici bychom rekli: docela hruza … zato jsme ale objevili (diky Monice) mistni specialitu, kterou snist v jednom (cloveku) prakticky nejde – je to obrovska misa hranolek posypana smesi masa, parku a cibule a navrchol bylo kydle i volske oko – no proste lahoda – krom Jany, ktera tento fadni druh jidla zrovna nemusi … :o) Zobrazit celý text »

Ojos del Salado udolan :-)

Prosinec 2nd, 2007

Podarilo se nam ´nemozne´ – 29. listopadu kolem poledniho a roku 2007 jsme si sahli do kratera sopky ve vysce 6893 m.n.m. Jak to cele probihalo?Po domluve s Maxmilianem, ktery zastupuje cestovni kancelar Aventurismo spravujici oblast okoli Ojos del Salado, jsme se s Mariem presunuli starym jeepem na 270km dlouhou prasnou cestu k nadherne Laguna Verde ve vysce 4280 m.n.m. U laguny jsme pobyli 2 noci (podle Jany studene, my to vidime jinak) a den a podnikli odpoledni aklimatizacni vylet na sopku Muerto – sopka sice odolala, ale i tak jsme dosahli vysky 5050 m.n.m. – jako zaklad na Ojos ideal … :-)Treti den pro nas Mario prijel a prevezl nas na Refugio Atacama ve vysce 5200 m.n.m. – jizda to byla udesna az vytrepana (cestou jsme videli spoustu ´lediku´), ale vyhledy staly za to. Hned odpoledne jsme vyrazili do druheho vyskoveho tabora Tejos se zasobamy, zatimco Jana nam hlidala stan a seznamovala se s Holandany, kteri by meli jit nahoru nasledujici den (coz se nam vubec nehodilo – nahore muze spat jen 6 lidi, ale jen Holandanu bylo 12).Diky nim na nas musel vrchol Ojosu cekat o den dele. Takze kdyz konecne Holandani zmizeli nahoru, zustal kemp Atacama jen nam a vecer se k nam pripojil i germansky kamarad Max, ktery zkousi zdolat Ojos napodruhe (lec bezuspesne).Paty den po lehkem obede vyrazime konecne vzhuru k nebesum do vysky 5839 m.n.m. do tabora Tejos – cestou se delime na dve skupinky dle stanu – a vykonnosti :-), ale Franty jsme se nahore nedockali – asi kilometr pred kempem si to rozmyslel a vratil se dolu za Holandany … refugio Tejos je dobre zarizene, sest pohodlnych postylek a zbytky holandskych zasob, ktere se hodily, takze Roman se konecne po dlouhe dobe najedl :-) Zobrazit celý text »